Reportáž psaná na fidorce

Veselé pokračování knihy Hlavu vzhůru a prostředníčky ještěvýš.... Hodně veselá knížka plná čokolády. 

" Včera jsem nastoupila do nového zaměstnání.

Budu péct Fidorky.

Jo, já vím, že udělali kozla zahradníkem, ale to není můj problém."

Jmenuji se Biluše. Teda v rodném listě mám napsáno Libuše, ale všichni mi říkají Biluše. Vlastně všichni ne. Příslušníci policie mi většinou říkají: "Dobrý den, paní řidičko, kam tak pospícháte?" Ale většina ostatních lidí mi říká Biluše. Vítám vás na návštěvě v mém světě.

Veškerý zisk z knihy půjde tam, kam všechny ostatní peníze, co mám  (teda měla jsem) - zvířatům, která potřebují mou pomoc.

S vaší pomocí bych si chtěla splnit sen a vydat svoji knihu. Nejspíš ne jen jednu, další už je ve výrobě a třetí mám skoro dopsanou. Ale zatím jsme u té první. Pomocí vašeho předplatného potřebuji získat peníze na zaplacení tisku. Jakmile se sejde dostatečná částka, mávnu, tiskárna spustí tisk a o pár dní později už budete mít co číst. Pokud by se náhodou dostatečná částka nesešla a celý projekt zkrachoval, vrátím vám peníze zpět.

Abyste nekupovali zajíce v pytli, nabízím vám malou ukázku z knížky:

Jsem vytáhla běžky. A Karou. Na volno, samozřejmě, nechci se nechat zabít. Vedle kravína je taková megakaluž přes celou cestu, prakticky už je to spíš menší rybník než kaluž. Tak si spokojeně jedu, svištím jak blesk (kulový, samozřejmě) a najednou zahlídnu za zatáčkou souseda, jak žene do kravína své stádečko.

Okamžitě zastavím a volám Karunu k sobě, páč míjení krav na dálku už máme zvládnuté, ale takhle na těsno by to asi nedopadlo dobře. Karou je šprtka, letí ke mě jak šus, nebrzdí, hodlá předsednout přede mě, ale nevyjde jí to, vráží do mě, na lyžích to neustojím, jdu k zemi, jenže zem tam jaksi není, stojím přímo na té zamrzlé a zasněžené kaluži.

Led praská pod váhou padajícího asteroidu (jako mě, kdyby někdo nepochopil). Nořím se do kapaliny. Snažím se plavat, ale nejde to, mám jednak na nohách lyže, a za druhé na sobě Karunu, které to přijde jako super zábava. zábava. Slyším Mirka, jak za zatáčkou hýká smíchy.

Sděluju Karuně, že je pííííp, pííííp, pííííp, a ještě hodně velká pííííp. Je jí to jedno a pořád mi skáče po žebrech. Lezu z vody. Ždímu kalhoty, bundu, rukavice, svoje vlasy. Vyklepávám vodu z mobilu. Stále nadávám Karuně. A v duchu i Mirkovi s jeho krávama. Asi to cítí, otáčí stádo a jde radši zadem. Dobře dělá.

Takže tím bysme měli dnešní dávku sportu za sebou. Zítra pojedu radši na bazén. Tam je teplejší voda a hezcí kluci v plavkách.

Kniha je na světě. Třikrát sláva, volejte alelujá. Byla to trnitá cesta, ale stála za to. Děkuji všem, kteří mi pomohli realizovat můj vzdušný zámek. Kvjetoš už sedí a píše věnování. Knihy co nejdřív poletí k vám.